Nepřítel je náš přítel

O člověku, který nám nesedne, který nám dělá „naschvály“, který nám hází klacky pod nohy, který nám z našeho pohledu jakkoli ubližuje, máme snahu hovořit jako o našem „nepříteli“. Ale je to přesně naopak. Takový člověk nás většinou v životě posune někam dál, vytrhne nás z letargie naší zaběhnuté jednotvárnosti, přehodí výhybku na kolejích, nakopne nás do zadku naší pohodlnosti. Až časem si uvědomíme, že jsme mu za to vlastně vděční.

Naštval vás učitel ve škole? Vyhodili vás ze zaměstnání? Neříkali vám někdy rodiče, že z vás nikdy nic nebude? Přebral vám kamarád holku? Nedostali jste slíbené prémie? Prohráli jste sportovní zápas, na který jste se dlouho připravovali? Řekl vám někdo, že na to prostě nemáte?

Nejsou právě tohle situace, které vyburcovaly to lepší v nás, které nám pomohly postavit se na vlastní nohy a nakonec jsme ještě aspoň v duchu svým „nepřátelům“ poděkovali za to, že jsme tam, kde právě jsme?

Jsou to právě naši „nepřátelé“, kteří nás formují. Jsou jako protivítr, který se snažíme překonat na kole ještě silnějším šlapáním vpřed, jsou jako liják, jenž omývá naši starou zaschlou špínu, jsou jako oheň, který spálí neplodné dřevo, jako hory, jež musíme překonat a z vrcholu nakonec spatřit svou malost, která nám bránila jít dál.

Nepřátel si važme. Jsou totiž našimi největšími přáteli! :-)