Zastavit koně, na kterém sedíme aneb „Evropana nedělání mate“
(jedna ze starších úvah na původním blogu, ale stále aktuálnější, řekl bych...)
Kdysi lidé neměli počítače, televize ani jinou elektroniku, nářadí a stroje, jež by jim ulehčovaly od jejich těžké dřiny. Dnes máme supermoderní počítače, stále dokonalejší software, kombajny jsou řízeny přes družici, doprava je rychlejší, můžeme telefonovat, mailovat, pořádat videokonference...
Zdálo by se, že díky tomu všemu budeme mít také více volného času. Ale opak je často pravdou. Dřív si lidé více povídali, navštěvovali se, měli víc času na svoje děti. Dnes je posadí před televizi nebo jim koupí notebook, aby se mohli věnovat své práci. Na co potřebujeme tolik pracovat, když nám to stejně nepřináší více peněz ani radosti ze života?
Jak píše Jaroslav Dušek ve své knize „Ze mě – Cesta blázna“ - „Evropana nedělání mate. Jsou totiž odmalička naučení, že by měli pořád něco dělat. Proč si vytváříme mánii, že pořád něco musíme? Toltékové radí: „Odpočívej, dělej až tehdy, když je to třeba.“
A pokračuje Jarda Dušek: „Kdo tě nutí, abys něco dělal? Kdo to potřebuje? Nikdo to nepotřebuje. Jen naše mysl nás nutí, abychom něco konali.“
Ano, není to čas, který se zbláznil, je to naše mysl, která se žene prostorem jako splašený kůň osedlaný lidským chtíčem a touhou po kořisti. Snažíme se urvat pro sebe to nejlepší, ale tím, jak se řítíme vpřed, nevidíme, že „to nejlepší“ zůstává vzadu. Vzadu v mysli.
Ten, kdo dokáže svého koně zastavit, ví, o čem mluvím...