Milý Petře,
tvoje slová ,a vždy naplňali optimizmom. Keď si spomínam na tvoj minulý blog, žiarili od prvého pohľadu na ňom slnečnice, bol svetlý, pozýval do krásna, hladil.
Tento nový blog je čierny, šedý a ohňový.
Obsahuje odkazy, škatuľky, rámečky, graficky je ako ostatné.
Ak si to tak chcel v poriadku, ja hovorím o mojich pocitoch.
s láskou Bed.

Vôbec karty neviem hrať, nepoznám, mala som k nim odpor, lebo otec vraj prehrával v karbanu peniaze. . Ale záchod sme hráli - je vidieť ako krehko sa držíme na tomto svete, Stačí jedna kartička trošku bokom a fuj... plácame sa v hnedom :-))))

Jsem rád, že jsi se tu zastavil, Zdeňku, opravdu rád. Já bych vážně rád tyto stránky vedl tak, aby se tu spřízněné duše cítily jako doma. A tak už žádné nasranosti na svět, na politiku, spíš trocha té radosti a naděje, a víry v lepší svět. Je na nás, jaký bude, jakou mu vtiskneme pečeť, jakou mu dáme energii. Tyhle staré systémy jsou přežité a jednou se zbortí jak domečky z karety. Kdysi jsme hráli takovou karetní hru - jmenovala se "Záchod" - vytahoval jsi kartu po kartě, až na tebe ten záchod spadl... Myslím, že svět v této podobě stojí těsně před vytažením posledních karet.
Zdeňku díky za tvoje upřímná slova. Taky k tobě rád chodím a čtu tvé myšlenky. Jen trochu víc optimismu :-) Měj se fajn a stav se zas někdy na Šestém slunci ;-)

Už dávno se mi v srdci tak netočila energie a radost, jako při čtení Tvých článků. Duše hned pozná, že je doma. Tolik lásky mi vešlo do srdce a při tom by člověk řekl, obyčejná slova, ale kolikrát tak umně zakomponovaná do celku až je z toho velký básnický orgasmus. Velké díky bratře Petře. Také mne velmi zasáhla ( opravdu, až do hloubky duše ) tato Tvá věta:

"Život se dá prožít těmi nejrůznějšími způsoby. Můžete sedět doma u televize a čekat na svoje stáří."

Kruci Peťo, co mi to děláš. V celém svém životě jsem nepocítil a neprožil v sobě silnější větu! Opravdu mě zasáhla až mi slzy zarosily oči. Celý svůj život jsem prosil Boha, abych nepromarnil svůj život a přesně to dělám. Jsem smutný a pláču... Ale s každou slzou se ve mně něco otevírá, snad je to sám život. Vždy záleží od člověka do jaké míry umožní životu, aby ho spasil.