Běžky k devadesátinám...
Vyprávěl mi včera jeden kamarád, který pracuje jako zahradník v Rakousku, hezkou historku.
Při údržbě zahrady jedné staré paní si všiml čerstvé stopy po běžkách, které vedly z její zahrady někam pryč. I zeptal se jí, kdo k ní přijel na běžkách na návštěvu?
„Jak, na návštěvu?,“ podivila se paní. „Já jsem si byla ráno zaběhat.
„Vy?!“ Teď se zase podivil zahradník. „A kolik vám je roků, že ještě běháte na běžkách?“
„Bylo mi jednadevadesát, chlapče, no a co?“
Pak mu ještě při kávě prozradila, že sjezdovky loni odložila, ale protože miluje sníh, jezdí aspoň na těch běžkách. Občas taky protáhne dcerku. „No, víte, dcerce je sedmdesát a někdy je trochu líná,“ postěžovala si madam...
Vzpomněl jsem si přitom na naše domovy důchodců, kde to často lidé po šedesátce zabalí a čekají jen na oběd, na prášky a na smrt.
Kde je ta hranice, kdy si člověk řekne, že už má všechno za sebou, že je starý a nic pěkného ho nečeká? Je to pouze a jenom v naší hlavě.
Znám lidi, kteří si tohle říkají v pětatřiceti, čtyřiceti.
Na druhé straně si někteří dokáží užívat život i v devadesátce a někdy třeba i ve stovce :-)
Je to všechno jen v naší hlavě, v našem myšlení, které jako počítač programuje software našeho těla. A kdo chce tvrdit, že je to všechno dáno genetikou nebo že je to jen osud, tak ať si nahodí restart a zkusí upgradovat na operační systém LIVE. Dobré jsou i pomocné prográmky jako Love 2.0, Smile 7.1 nebo Dance 365. Vše ke stažení zdarma! :-)
P.S. Až mi bude rovných 100, zvu vás všechny na snowdancing party do Krkonoš. Snowboard samozřejmě s sebou ;-)