Chudák, král i šašek

11.01.2013 21:38

 

 

Jsem mírotvorcem,

a jsem i vojevůdcem,

jsem svého strádání

i svého štěstí strůjcem...

Jsem voňavý květ

i stéblo v hnoji,

jsem zlomené srdce

i rána, co se hojí.

A láska jsem i nenávist,

co už mne otupila,

hlubokou studnou jsem,

z které jsi vodu pila,

a taky marnost nad marnost

i naděje, co zbyla.

A světlo jsem i tma,

co všechno pohltila...

Jsem duší bez těla

a jsem i vlastním tělem,

jsem myšlenkou, co letěla

jen za svým stvořitelem.

Nikdy mne nechytíš

a přitom máš mne stále.

A všechno ve mně najdeš -

ať věčnou bídu chudáka

či štědrost svého krále,

bláznovství dvorního šaška

a rozum, lásku a tak dále...

Jsem prostě Život, víš?

Tak vezmi všechno,

co ti tu na talíři dávám.

A s pokorou ber, s vděkem.

Je toho hodně, nemyslíš?