Návod na loupání raků a úpravu prošlého masa
Už jsem to dával i na fb, ale hodím to i sem - trochu morbidní, ale tohle fakt rozdávají v IKEI k rakům na oběd. I s obrázky...
"1. Umyjte si ruce. Oddělte klepeta od zbytku těla. Roztrhněte je a snězte všechno maso, které je vidět.
3. Pevně uchopte račí tělo a trhněte ocasem – zakruťte jím, aby se uvolnil od těla, a vytáhněte ho.
4. Ocas přimáčkněte, aby se skořápka lépe uvolnila.
5. Ocas podélně rozloupněte.
7. Pokud chcete, strčte do raka prst a vytřete z něj máslo. Dobré, ne? A opravdoví milovníci raků mu můžou ještě vysát hlavu – kořeněné šťávy chutnají opravdu skvěle!"
Vítejte ve 3. tisíciletí!
No, když jsem tohle četl a viděl, udělalo se mi nějak nevolno. Fakt tohle někdo musí?
Já měl raka vždycky spojenýho s čistou vodou v potoce a tak to i zůstane. A k večeři si radši oškrábu mrkev, k tomu nepotřebuju ani návod :-)
Kamarád mi vyprávěl, proč jeho dcera musela odejít z jednoho nejmenovaného řetězce, kde měla na starosti "úpravu prošlého masa". Maso se běžně vyndavalo z obalů, okartáčovala se plíseň, projelo chemickou lázní a znovu pěkně do nových obalů a šup do akční nabídky se slevou... Poté, co se několikrát u toho pozvracela, jí bylo nabídnuto, aby odešla, ale musela podepsat, že nikde neprozradí podrobnosti ze své praxe. Dokonce i nějaká ta výhrůžka padla... Vítejte v masové realitě a dobrou chuť, milé děti :-( Ještě že maso už nejím.
Vlastně jsem maso ze svýho jídelníčku postupně vypustil docela, nějak mně na něj přešla chuť. Těch důvodů je víc, nechci je tady všechny rozebírat. Ale třeba jen to, že když chce někdo pro tuhle planetu něco udělat, tak nestačí o tom mluvit, ale taky něco udělat a pochopitelně začít u sebe, že jo. Pár jatek už jsem viděl, stačilo. Nechci do sebe ládovat energie strachu, stresu, hormony a léky, kterými se zvířata dopují, prostě už se nechci nijak podílet na té mašinérii, která roztáčí kola "eko"nomiky. A následně farmaceutického PRŮMYSLU, že... Ale kdo chce kam...
Mohli bychom dlouze diskutovat o zdravotních aspektech, změně DNA (jsme to, co jíme...), o ekologii, ale proč ne třeba i o úctě k ostatním živým tvorům?
A je mi jedno, co si kdo o mně "kvůli tomuhle" myslí, vážně. I proto sem tentokrát nedávám diskusi. Ono vůbec v diskusi na toto téma člověk stejně ukazuje především na sebe, jdou z něj ty emoce, které má v sobě on, diskutér, nikoli autor diskutovaného článku :-)
Tak vám přeju krásnej pestrobarevnej podzim s vůní sušených hub...
Ahoj.
