No prostě mimo...

To je od Tebe hrozně milé a strašně povzbudivé! Díky!
A musím rovněž souhlasit s předchozími komentáři, protože teď už odtud nemůžu odejít, protože tady mě obohacuješ tak vzácnými myšlenkami, které se vždy dotknou mé duše jako ty paprsky slunce. Tady to chutná jak sladký, ale vitamínový pomeranč.
Ale mám přesně takové zkušenosti. Musím být upřímná, sama se někdy přistihnu, že když na mě určití lidé mluví, přistihnu se, že je za nějakou dobu neposlouchám, takže sama sebou vždy musím zatřást.
Stejné je to s mým spolužákem, který mne bere jako kamarádku výhradnějen proto, že se mnou může mluvit o svých problémech a o sobě a jsem jedna z mála,která ho poslouchá, ale naopak to nejde. Mé myšlenky on neposlouchá. To on si vždycky pokračuje ve svém tématu. Pamatuji, jak ho ještě jeden nás společný kolega vždy zkoušel a když jsme spolu všichni mluvili, tak do něj šťouchl a povídal: "Vnímáš nás vůbec?" :) a kamarád se probudil.

Díky za milý komentář! Mimochodem pomeranče mám taky rád :-) Jinak to "šťouchnutí" do upovídaného spolužáka je dobrý návod na "probuzení", byť myslím, že u těchto lidí je to jen chvilkové, než zase upadnou do kómatu :-)

Presne ako píše Luné... Od tvojich slov a myšlienok neutečiem nikdy. Sú na to príliš cenné. Ty si príliš cenný na to, aby ťa niekto ignoroval, nepočúval, bol mysľou niekde úplne inde. Preto budem vždy prítomná :))

Díky, Marry! Ale jinak si myslím, že KAŽDÝ člověk je příliš cenný na to, aby ho někdo ignoroval, neposlouchal a byl myslí někde úplně jindy. I ty jsi velmi cenná! Dík za přítomnost :-)

Od tvých slov ani myšlenkou nikdy neuteču :)

Nápodobně :-) A dík!