O jedné pracovní cestě na Slovensko, která mne přiměla k úvahám o našem češství
26.01.2015 21:10
Zajímavé, zajímavé, zajímavé...
Celý svět je zajímavý.
A náhody neexistují, tomu věřte!
Sledujte synchronicity událostí a bude vám jasno.
Je to jednoduché, jsme to jen my, kdo hledá složitosti tam, kde nejsou.
Vše je navzájem propojeno.
Jak jemné sítě pavučin.
Měl jsem dnes zajímavý výlet. Říkejme tomu tak. Byla to sice pracovní cesta na Slovensko, do malého městečka Modra pod Malými Karpaty, ale už od začátku jsem věděl, že to nebude jen práce, že ta cesta má jiný cíl.
Řekněme, že se nějaký čas zajímám o poznání historie, o širší historické kontexty, které buď v učebnicích dějepisu nebyly, byly zkreslené anebo jsem dejme tomu chyběl :-)
Koho by v patnácti zajímal takový Ĺudovít Štúr, no řekněte, to jsme měli úplně jiné zájmy a koukali jsme spíš po holkách než po nějakých postavách z historie, navíc z POVINNÉ literatury... Brr.
Ale časem člověk pochopí, že poznat své kořeny může být dobré pro budoucí plody svého stromu života...
Aneb jak říká sám Ĺudovít Štúr:
„Člověk bez svědomí je kůže bídná, zbytečná, národ bez znalosti historické o sobě a předcích svých je hromádka kůží otrockých.“
Nacházeje se ve svém studiu v období Slovanském, tu narazil jsem právě na myšlenky tohoto slovenského národního obroditele, který se narodil přesně před 200 lety. A zemřel ve věku 41 let v slovenské obci Modra.
A najednou vás zaměstnavatel posílá služebně právě do této obce, na školu, v blízkosti které Ĺudovít Štúr tvořil, pracoval na slovenském obrození a jazyku, na pozvednutí národního uvědomění v kontextu s jeho historickými slovanskými kořeny a zvyky.
A najednou se bavíte s ředitelem té školy a on sám od sebe vzpomene své „štúrovecké“ kořeny a už asi v páté větě se bavíme o velikosti Slovanů, o pokroucené historii Velké Moravy, o významu Štúra a jeho díla. A to jsme na vinařské škole! :-)
A na stole leží místní časopis s titulní stranou věnovanou právě Štúrovi.
A nakonec mi ředitel dává tip na zajímavou knihu „Pátranie po tajných slovenských dejinách a slovenskom duchu“, kterou právě čte...
Rozloučíme se a já přeparkuji na náměstí, že si ještě před cestou zpět skočím na kafe. A najednou zjistím, že stojím přímo před domem, kde Ĺudovít Štúr žil a zemřel a kde je dnes jeho muzeum. A tak si ještě zajdu do vedlejšího knihkupectví a koupím si o něm jednu knihu. Místo toho kafe.
V úvodu té knihy stojí:
„Všichni, kdo máme víc než 41 let a 3 měsíce, zkusme se podívat, co jsme ve svém životě dokázali, do dosažení tohoto věku. Co by po nás zůstalo, kdybychom v tom věku ukončili svoji pozemskou pouť? Tolik času měl Ĺudovít Štúr, a co za ten krátký čas dosáhl, aby zatřásl Slovenskem...“ A následuje dlouhý výčet zásluh, jejichž přesah trvá dodnes. A dále cituji:
„Největší a nepřekonatelnou zásluhou Ĺudovíta Stúra je, že dokázal dát nám Slovákům ucelený smysl a cíl našeho národního života. Samostatnost, demokracii, člověčenství a respektování sebe i druhých.“
Vracel jsem se zasněženou krajinou Bílých Karpat, kde mladý spisovatel žil, pracoval a tvořil dějiny. A přemýšlel jsem o smyslu této cesty, o cestě své i svého národa.
Kdo z nás může s hrdostí říci, že dokázal něco podobného?
Který ze současných politiků nejen na Slovensku, ale i u nás staví na hrdých dějinách našeho národa, pere se za naši svobodu a respektuje své voliče?
Myslím, že víc než kdy jindy je třeba, aby povstali lidé charakteru a velikosti Ĺudovíta Štúra a přinesli národu opět smysl, svobodu a respekt.
Vše je navzájem propojeno.
Ta cesta pro mne měla zvláštní význam... Díky!
"V kmeni našom musíme byť Slovania, v národe našom ľudia: to je slávne, požehnané, to je vysoké určenie naše slovanské!"
(Ĺudovít Štúr, 1815- 1856)
