Ticho před bouří?

V poslední době mám stále narůstající pocit, jako by se k něčemu významnému schylovalo. To ticho kolem jakoby věstilo příchod něčeho nového.

Jako by prázdno mělo být konečně naplněno.

Jako by mínus mělo splynout s plusem.

Jako by jing a jang a ping a pong přestaly být na opačných stranách.

Jako by jednotlivé oddělené struny měly konečně zahrát společný akord lásky.

Jako kdyby slané, sladké, kyselé a hořké vytvořily ten nejúžasnější koktejl chutí života.

Jako by rachot zbraní navždy utišil dětský smích i pláč.

Jako by rozkvetla poušť a pukla zatvrzelá srdce.

Jako by něco bylo ve vzduchu...

Taky to cítíte?

P.S. A je mi celkem jedno, co se děje na Ukrajině. A že záhadně mizí letadla. A že radikální příznivci Bohemky a Baníku se dneska porvali. Média mají za úkol vyvolávat v lidech negativní emoce, to jste si snad už dávno všimli. Já i přes ten rachot kolem sebe i ve světě cítím zvláštní ticho, které jakoby naopak bylo předzvěstí nějaké pozitivní bouře...

P.P.S. A omlouvám se, že to tady trochu usnulo jarním spánkem, ale až se oklepu z jarní letargie, třeba zas přijde smršť nových příspěvků :-)