Tulák pod hvězdami
Často jsem spával dřív „pod širákem“.
Jenom tak přikrytý hvězdami,
jak tulák, co nic nemá,
a přece mu patří celý svět.
Tulák po hvězdách...
Neměl jsem dálkový ovladač
a mým jediným programem
bylo pozorovat hvězdy,
než jsem upadl do říše snů.
Tulák pod hvězdami
se nepotřebuje modlit.
Vždyť jeho život sám
je tou největší modlitbou
a hvězdy na nebi,
jako tisíce strážných andělů
dohlížejí na jeho klidný spánek.
Ráno se tulák vzbudí
příjemným chladem rosy,
slunce ho šibalsky štípne do tváře
a nový den začíná úsměvem.
Zdraví ho kytky na louce,
stín mu dá každý strom v lese.
Posnídá štěstí na palouce
a dál svůj osud lehce nese.
..............................
Ráj není třeba hledat,
máme ho dávno v sobě.
Jenom jsme na to
možná trochu zapomněli...
